Samozřejmě že není jediná.

Každá sluneční soustava podporuje a umožňuje "život" jako takový.

Naše pochopení života ve veškerých jeho fázích a vyjádřeních je právě tím limitujícím faktorem. Z tohoto místa uvažování ihned pochopíte, proč jsme jako společnost, tam kde jsme dnes. Jedna z nejvyšších hodnot na Zemi je denodenně přebíjena nemilosrdnými kroky kontroly a ovládání. V zájmu všech.

Sousloví "v zájmu všech" jsem uvedl úmyslně. Takto formulované dobroty, které nikdy neochutnáme, dostáváme každoročně od vlastních politiků.

Jsou to jen omáčky, které chutnají našim uším, ale doopravdy se razantní kroky, ke změně samotného pohledu na "život" jako nejvyšší hodnotu, nedějí.

Jediné co nás dokope k poznání vlastní kuriozity bude u většiny lidí nuda a bohužel právě u menšiny, zájem něco změnit.

Všechny naše "vlastnosti" které tu pojmenováváme, jsou naučené. Je to chování v určitém prostředí s určitými podmínkami a s batohem určitých informací.

Někteří z nás mají ten batoh prázdný, bez informací vzájemě se propojujících. Nedávajících smysl. Tito jedinci jsou odsouzeni svým vlastním limitem, kterým právě obestavili svůj výhled na realitu.

Lhostejnost je stejně jako štěstí stav mysli. Jako štěstí se krásně pohybuje, když se najdou dopravní prostředky (lidé), kteří s ním dovedou jezdit. Tak i lhostejnost si najde své dopravce. Jedinci bez informace o souvztažnosti/propojení živých bytostí mezi sebou, stačí pouze jeho vlastní vypěstovaná závist (opět z nedostatku informací), aby se dal na cestu rozšiřování lhostejnosti.

Detailní popis tohoto společenského jevu, který udupává současnou morálku lidstva, najdete kde jinde než v TELE VIZI.

Výsledekem lhostejnosti je nedostatek. (v každém ohledu je to samozřejmě opět nedostatek informací)

Vzpomeňte si na naší "dopravu" kde denně umírájí lidé na našich silnicích. TO je lhostejnost 1. třídy přátelé !

Zamyslete se když vedete dvoutunovou zodpovědnost po vozovce 100 kilometrovou rychlostí prosím ! (jinak opět nedostatek informací, ale zde už opravdu brzy, a to na základní škole, předmět: fyzika !)

Ale jak vidíte, opět jsme u osobní zodpovědnosti a tak jí rozebereme pořádně v další otázce.

Toto slovo jednou osvobodí naše lidstvo jednou a provždy.

Zodpovědnost je hodnota. Je to váha vlastního svědomí při jakékoli činnosti. Je to důkladné sledování vlastních pohnutek, názorů a rozhodnutí.

Osobní zodpovědnost, kterou si během svého života vytváříme, si musíme nejdříve správně představit jako část celku. Hned poté je snáze cítit právě důvod této naší ohleduplnosti. Důvod se skrývá v pohopení "života". V jeho síle animovat elegantně obrovskou diverzitu materiálních podob. Jeho důvtip o své vlastní zachování. Jakmile začne v člověku proudit tento náhled, život proudí skrze nás, přestáváme sloužit samy sobě, nýbrž právě pomáhat TOMU co nám TO tu umožuje zprostředkovávat.

Udržovat, hýčkat, vysvětlovat druhým a objevovat neustále nové a nové "živé".

Kde končí má, začíná tvá, není úplně pravdivé rčení.

Pokud je jeden člověk na zemi, má zodpovědnosti sám za svůj druh v jakémkoli prostředí. Ale jakmile je lidí více, zodpovědost zústává u každého z nás ta osobní, ke které se ale nutně přiřazuje odpovědnost "společenská".

Jak už je více lidí, tím více je potřeba povědět o této odpovědnosti VŠEM lidem. (na zemi se to ještě nestalo)

A právě kůli tomuto komunikačnímu "problému" se nás dnes naše vlády snaží všemožně kontrolovat/udržet. Masy neinformovaných lidí, kteří se bojí (díky TELE VIZI a jejím strašákům) se nedají jednoduše naladit jak radiová stanice. Je to celek, se kterým se hýbá velkými událostmi !(11.září)

Proto jakmile budeš u svého rozhodnutí stát, vymýšlet co a jak, mysli na každého z nás. jak říkám: Prožen to filtrem "pro všechny" a uvidíš co ti vyjde.

Jediné, co se Vám zdá, že chybí ve výbavě, je empatie. O té ale v další otázce dopodrobna.

Stručně řečeno, empatie je "míra naší osobní účasti".

Je to pochopení vztahující se k "životu".

Množství empatie jedince = jeho objemu pochopení/uvědomění reality v každém okamžiku (nástrojem pochopení je pozornost).

To co se odehrává v našich myslích, když sledujeme druhé, je neuvěřitelně inspirující. Každý z nás díky vlastní nervové soustavě má k dispozici ohromné množství kombinací nervových spojení. Vytváříme si je v průběhu života, pomocí interakce s realitou, poháněni životem a vlastní kuriozitou.

Naše mozky obsahují tzv. "Mirror neurons" (zrcadlové neurony). Ty nám každý okamžik "simulují" stav, akci, situaci, náladu, náboj, úmysl, představu pozorovaného jedince, bytosti, (pozorovaného objektu). V našem těle se vylučují ty samé látky jako u bytosti právě prožívající námi pozorovanou situaci, jen v menším množství. Přičemž výsledky této situace, cítíme také, stejně, minimálně podobně jako pozorovaný objekt. Empatie je vlastně výsledkem neomylné práce těchto neuronů !

Existují bohužel rozdíly jak v četnosti používání empatie, tak ale také ve hloubce osobní zodpovědnosti, která právě empatii nevyhnutelně potřebuje k porovnávání.

Nejdůležitější bývá nepochopeno.

Láska je vztah. Je to realizace našeho já, vyzbrojeného empatií, na život, kterému jsme svědkem.

Láska je pochopení tohoto vztahu, já a život kolem mě, se vší sounáležitostí, jako jsou emoce, citové vjemy a osobní výhled (situace pozorovatele (perspektiva vjemu jeho reality)).

Od malička rozdělujeme, označujeme a pojmenováváme. Řadíme, ohodnocujeme a děláme pro sebe "závěry". Je to nutné, nevíme jak jinak nakládat se skutečností. Jsme lidé.

Zapomínáme při takto nadupaném vnímání, na základní schopnosti našich charakterů.

Milovat.

Množství vzájemného pochopení mezi námi, bychom mohli pojmenovat láskou.

Nedílnou součástí "lásky" je míra naší osobní angažovanosti. Vždy je to součet naší pozornosti s odhodláním, poháněný naší vnitřní kuriozitou.

Láska je pochopení jako takové. Pochopení souvztažnosti dějů, kterými pozorovaný subjekt prošel, jeho minulost modelujíc jeho současný výhled na svět. Takové hluboké poznání života, který jedinec vyjadřuje, by mělo spolehlivě přebít osobní předsudky a názory k němu. Až do té míry, že se s ním ztotožňujeme s cílem co nejlépe si představit jeho výchozí situaci. Se zájmem pomoci, sdílet, ubrat na tlaku jeho vlastního vnímání! 

Sdílet je nejdůležitější slovo na světě. Ne náhodou jej rozebereme v dalším článečku.

A právě díky tomuto krásnému typu odhodlání, budeme snad jednou žít a chovat se, jako rozumní lidé.

Kolik v sobě vyvoláš empatie = tolik pocítíš lásky sám !

Pokud bys chtěl, musíš. (Tvé vlastní odhodlání ti dá vědět v čas, není třeba ani čekat, ani se měnit, jen pozorovat vlastní zažívané situace a učit se z jejich výsledků).

Jakmile totiž obyčejný člověk, ochutná toho ucelené pochopení našich mihotavých životů. Ihned se začlení do nekončícího řetězu lidské zodpovědnosti jeden k druhému. A na vždy opustí rychlosoudy a dělení. (Když sám zjistil, že tu jde o unifikaci).